V současné době nabývá na důležitosti otázka související s přesunem hodnot do virtuálního prostředí. Děje se tak zejména díky faktu, že se lidé nechtějí v době infekční potkávat. Doba je složitá a je tedy logické, že obchody padají. Padají, protože první, co člověk udělá je, že zastaví veškeré aktivity související s přesunem peněz kamkoliv, kde k nim nemá přímý přístup. Zdroje, ať už jsou jakékoliv, tak přímo ukazují cestu, na jejímž konci startuje trend. Ať chceme či nikoliv, současným trendem jsou rychle dostupná a likvidní aktiva, která nám umožňují směnu za cokoliv, a to kdykoliv a odkudkoliv. Řeč je pochopitelně o technologiích a to spojených zejména s tím, čemu říkáme on-line.

Ono totiž v momentě, kdy se k tomu, co se dá jednoduše směnit dostáváme komplikovaně, získáváme pocit strachu a nejistoty. 

A právě strach, jak jistě všichni velmi dobře víme, je mnohdy účinným aktivátorem k tomu, abychom začali jednat. Jednání ve zdánlivě statické době, kdy je jakákoliv manévrovatelnost omezená, nám ukazuje směr. Pojďme se nyní společně podívat na možnosti, které souvisejí s přesunem aktiv online a nahlédněme na to, co je v tuto chvíli pro nás, pro obchodníky, vhodné řešit jako první. Pojďme se společně věnovat novým trendům a regulaci. 

Vstoupit do prostředí, kde se s aktivy obchoduje online, je dnes kupodivu skutečně jednoduché. Schopnost s aktivy pracovat, efektivně je přesouvat a kontrolovat není v prostředí decentralizovaných financí už nic složitého. To, co je skutečně důležité, je jejich efektivní regulace. Zatímco v zahraničí se regulace vyvíjí různými směry a regulátoři aktivně komunikují, především s těmi, kdo s aktivy v praxi pracují, u nás je situace prozatím ještě vlažnější. Abychom dokázali soustředit pozornost na to, co je podstatné, respektive na to, co nás v tomto článku zajímá, zaměřme se nyní především na procesy, které přímo souvisí s regulací a obchodním procesem. 

Typické obchodní procesy jsou totiž limitovány faktem, že v době omezené nouzovým stavem je složité, a mnohdy nemožné, potkávat se s klienty. Pokud jsem tedy obchodník, a má rodina žije z uzavřených obchodů, nacházím se v situaci, kdy je pro mne komplikované či přímo vyloučené, abych svou práci vykonával dobře nebo dokonce častokrát vykonával vůbec. Logicky mne tedy napadne, zdali existuje řešení, které lze v této době využít a zda lze jeho využívání rozšiřovat na další aktivity tak, abych mohl tyto aktivity obchodovat online.

Zkrátka abych mohl pracovat, sloužit klientům a zároveň u toho vydělávat.

Návštěva klienta online, distribuce platné smlouvy online a podpis smlouvy online, a to včetně přesunu daného aktiva směrem ke klientům výměnou za jeho úhradu je tedy něco, co mně a mé rodině zajišťuje přísun životadárných financí i v komplikované době, jakou nyní zažíváme. Abych tedy mohl účinně obchodovat, potřebuji systém, který něco takového umožňuje. Zapátráme-li však napříč trhem, tak zjistíme, že žádný takový regulovaný systém v naší zemi doposud neexistuje. Pokud však existuje potřeba a neexistuje řešení, vzniká příležitost. A právě to je něco, co nám obchodníkům, a nejen nám, umožňuje fungovat a růst.

Abychom rostli v souladu se zákony a s tím související kontrolou, je vhodné rozumět základním procesům, které takový růst doprovází. Distribuci aktiv online a vyrovnání závazků s ní souvisejících, zajišťují systémy, jež se zabývají emisí kryptoaktiv. Ten, kdo toto slovo ještě nikdy neslyšel, může nabýt dojmu, že se jedná o jakousi kryptoměnu. Opak je však pravdou. Kryptoaktivum je něco, co je, podobně jako klasická obchodní smlouva, vázáno na realizaci nějakého projektu, přičemž toto kryptoaktivum samo o sobě garantuje, že jeho držitel má právo na zisk v podobě předem definovaného podílu z výnosu.

Jinými slovy kryptoaktivum je vlastně totéž, co jakákoliv obchodní smlouva, jen má digitální podobu, a proto je ho možné velmi efektivně distribuovat. Kryptoaktivum je chytrá digitální smlouva, která je provázána s byznys plánem konkrétního projektu, jeho roadmapou a s milníky, které definují, co se musí stát. Pokud se to stane, hodnota kryptoaktiva pak přirozeně roste. 

Abychom si dokázali představit o čem je řeč, ukážeme si, jak takové kryptoaktivum funguje v praxi.

Představme si, že jako obchodníci obchodujeme kryptoaktivum vázané k výstavbě továrny na unikátní baterie. Baterie dnes potřebuje doslova každý a jedná se tak o zcela jasně definovaný trend. Baterie z naší továrny jsou unikátní nejen svou konstrukcí a technologií, ale i schopností provozu ve značně extrémních podmínkách. Z tohoto důvodu je o ní velký zájem a předpokládá se, že se bude dobře prodávat. Aby továrna vyrostla a rozvíjela se, potřebuje kapitál. Kapitál, který dokáže získávat online, a to ideálně kdykoliv, tedy i v době, kdy jsme zavřeni doma.

O továrně, její vizi, strategii, milnících a realizaci její výstavby se každý z nás dozví na webu. Fotky, videa z výstavby, otevření první výrobní linky, to vše jsme schopni sledovat online z domova. Nicméně kapitál vázaný na prodej tradiční, tj. klasickou formou, představuje v této době jistou komplikaci. Továrna se proto rozhodne vyemitovat kryptoaktivum, tzv. token. Sekuritní token je vlastně kód, který lze distribuovat napříč online prostředím. Tokeny se zapisují do zvláštní databáze, která je nefalzifikovatelná, decentralizovaná a nedá se, podobně jako internet, vypnout. Tato databáze je současně dostupná odkudkoliv, a to z jakéhokoliv chytrého zařízení. Tokeny je tak možné převádět, distribuovat a logicky také obchodovat odkudkoliv, tedy také z domova.

Přesunem tokenu z jednoho místa na druhé se uzavírá smlouva.

Přesune-li obchodník token směrem k zákazníkovi, chceme-li investorovi, stává se investor automaticky majitelem tokenu, peníze za jeho prodej získává továrna na rozvoj svého projektu a obchodník získává provizi za zprostředkování. Vše se děje automaticky, zcela transparentně a online. O celé transakci existují zápisy a je velmi přehledně, a zcela bezpečně, definovatelné, kdo v transakci hraje jakou roli. V praxi to poté funguje tak, že pakliže továrna odprodá tokeny, získávají investoři jejich držením nárok na výplatu podílu, který souvisí s konkrétně definovaným procentuálním výnosem z prodeje výrobků, jež továrna produkuje.  

Sekuritní token totiž není jen nástojem, který deklaruje jeho držitelům pouhý výnos, ale současně s ním získávají jeho držitelé více bezpečnosti a kontroly. Sekuritní tokeny jsou proto mnohem chytřejší než obyčejná smlouva. Digitální sekuritní token je přímo propojen s produktem i továrnou, která produkt vyrábí, a proto umí přímo „vidět“, co se uvnitř továrny děje. Pokud tedy zakoupím token továrny, která vyrábí například již zmíněné baterie, zajímá mě každá baterie, kterou továrna vyrobí, a to proto, že mi z každého jednotlivého kusu náleží podíl.

A právě toto digitální sekuritní token umí.

Mám-li zakoupen digitální sekuritní token, vidím každou baterii, kterou továrna vyrobí, vidím, co se s ní děje, vidím, kolik peněz z jejího prodeje získám a vidím, kdy k takovému prodeji došlo. Jakmile dojde k prodeji, chytrá digitální smlouva vázaná k mému tokenu započte transakci do systému a s transakcí automaticky vyrovná závazky související s výplatou investorům. Vše se děje online, zcela transparentně a v bezpečí nefalzifikovatelného prostředí decentralizované databáze veřejného blockchainu. 

Toto všechno se v praxi již děje právě tím, že takové systémy vznikají. Polemizovat o tom, zdali jsou tato řešení životaschopná, by bylo zbytečně plýtvání časem. To, co je ale vhodné otevřít jako téma, je souvislost s regulací těchto procesů. Ať chceme či nikoliv, v tomto prostředí je regulace všudypřítomná. Zatímco papírový oběh, který je založen na podpisech, ověřených osobních dokladech potvrzujících naši identitu, a na distribuci klasickou pozemní poštou, musí být regulován dodatečně, digitální oběh je na veřejném blockchainu regulován přímo ze své podstaty. 

Bez regulace totiž neexistuje proces a bez procesu neexistuje řešení.

V digitálním prostředí, které je transparentní, nefalzifikovatelné a nesmazatelné, jsou všechny procesy ze své podstaty regulované. Do prostředí se není možné dostat, aniž by kdokoliv, kdo se do prostředí hlásí, nesplnil podmínky AML, KYC a případně také MIFID. Takto se „dovnitř“ dostávají výhradně a jenom transparentní a ověření uživatelé. Protože jsou transakce prováděny digitálně, je nemožné s nimi jakkoliv toxicky manipulovat. Tím, že se v systémech propojuje velké množství lidí s různými potřebami (firmy, projekty, investoři, obchodníci, banky, auditoři, právníci), vznikají komplikované matrice, které přímo vylučují jakoukoliv pozdní machinaci s digitálními tokeny.

V takovém případě máme technologicky, procesně a logisticky všechno v pořádku. Jenže doposud jsme byli vždy zvyklí, že regulace je něco, co je nutné dodržovat vždy a všude. Jak tedy něco takového jako je digitální token vlastně regulovat v tradičním světě?

Je to skutečně tak jednoduché? 

Představme si tedy opět naši továrnu, do jejíž výstavby jsme investovali peníze. Výměnou za ně jsme získali digitální aktivum, tzv. sekuritní tokeny. Sekuritní token nám garantuje, že jakmile továrna začne vyrábět a dodávat zákazníkům baterie výměnou za peníze, získáme z každé jednotlivé baterie svůj podíl. Abychom si to představili konkrétně jako něco hmatatelného, představme si digitální token jako klíč. Klíč, který mi umožňuje otevřít dveře v továrně a získat tak svůj podíl z produkce, samozřejmě digitálně, online a z pohodlí svého domova. Pokud tedy chce továrna získat kapitál, vyrobí 1000 klíčů a postupně je prodává. Čím bližší je termín dokončení továrny, tím nižší jsou rizika, a proto klíče prodává dráž a dráž.

Klíč je dražší o tolik, o kolik jsem blíže k dokončení výstavby továrny, jejíž dveře dokáže takový klíč odemknout, protože hodnotu klíče přímo ovlivňuje objem investice, kterou investoři do továrny vložili. Jakmile továrnu dokončíme a majitelé klíč použijí, dostanou se do místnosti, ve které je jejich podíl vyjádřený objemem výrobků, na kterých jsme se předem dohodli. Výrobky mohou investoři odprodat na volném trhu nebo je nechat v místnosti a počkat, až se prodají sami. Výrobky mohou případně také jen pronajímat a získávat z jejich pronájmu měsíční fee. Pokud se jedná o výrobu baterií, je regulace spojená s finančním trhem vcelku pochopitelná. Zajímavé to však začíná být v momentě, kdy k baterii přiřadím digitální token, kterým si nárokuji svůj podíl z jejího prodeje. 

Aby token mohl vzniknout, je nutné ho vyrobit.

Každý takový token je unikátní, a to proto, aby bylo jasné, k jakému projektu patří. Pokud tedy token vydá továrna na výrobu jízdních kol, jedná se o jiný token, než jaký vydala továrna na výrobu baterií. Jelikož je digitální token unikátní sadou znaků a čísel, který jsem „vyrobil“, můžeme jej chápat také jako autorské dílo. Aby to celé bylo ještě zajímavější, můžeme token chápat regulatorně jako něco, co lze ošetřit logisticky, ale také produkčně. Podobně jako musí továrna vyrobit baterii, musí proto, aby mohla baterii vyrábět „vyrobit“ továrnu.

Získat finanční prostředky na „výrobu“ továrny, znamená „vyrobit“ digitální token. Teprve tím, že distribuuje digitální token, získá prostředky na výstavbu „výrobu“ továrny a potažmo na výrobu baterie. Tím se uzavírá produkční cyklus a vyrovnáním závazků také cyklus investiční. Pozastavíme-li se nad tím, jak a kde takový cyklus efektivně regulovat, zjistíme, že cokoliv vyrábíme je přímo spojené s autorskými právy. Lze tedy říci, že Token je unikátní kód ne nepodobný například hudebnímu refrénu.

Token jako produkt při jehož výrobě dodržujeme normu.

Refrén je sada po sobě jdoucích kódů (tónů/ not), které vytváří unikátní zvukový záznam. Tento záznam, pokud jej nikdo před námi ještě nezapsal, je hoden autorského zápisu a ochrany. Pokud tento kód (refrén), použijeme v hudební skladbě, ze které se později stane hit, zřejmě jej dokážeme výhodně směnit za peníze, protože se o něj rádia, televize a další komerční media doslova poperou. Pokud se pohybujete v uměleckém světě, víte, že jakákoliv tvorba v sobě nese tvůrčí proces. Právě proces je ve výsledku tím podstatným, co autora dovede k výsledku. Výsledku, jehož metou může být také například zmíněný token.

Forma takového tokenu může být, v mnoha případech dokonce okamžitě, zpracována do podoby grafické, tiskové, audiovizuální nebo například mechanické. Kód je tedy samostatným produktem vytvořeným na zakázku vždy ke konkrétnímu účelu a využití podobně, jako třeba součástka do auta, která funkcionalitu auta rozšíří, tím současně zvýší komfort a ve výsledku tak přímo ovlivní také jeho prodejní cenu. Token lze tedy chápat například jako umělecké dílo, které má jinou hodnotu, když jej kupujete od umělce v ateliéru, od galeristy v galerii nebo od licitátora na burze. Komoditu, jejíž hodnota je proměnlivá, bezpečně transparentní a současně likvidní na jakékoliv burze, třeba na burze komoditní.

Regulace autorského díla šifrovaného kódováním.

Jak jsme si nyní ukázali, bude skutečně zajímavé, a zjevně také poučné, sledovat další vývoj související právě s regulací mimořádně inovativních krypto-aktiv. V současné době je však již možné sledovat projekty, jejichž tokeny jsou supervizovány regulátorem. Pokud máte zájem pořídit si token a najdete u něj zmínku o regulatorní supervizi, ptejte se přímo vydavatele na podrobnosti. I když sekuritní tokeny dnes přímo regulovány nejsou, velmi brzy se dočkáme změny, a to jak na lokální, tak evropské úrovni. Dlužno také dodat, že v případě Tokenu pracujeme s podílem, nikoliv s úrokem.

Je to bonus, který do obchodní hry vnáší pravidla seriózního obchodu. U tokenů je tak vynechána jistá toxicita dnešního byznysu souvisejícího s úroky a faktem, že pokud jedna strana prodělává, může druhá strana, díky narůstajícím úrokům a dalším smluvním sankcím, zásadně vydělávat. Podíl je tak přirozeným nástrojem, který v případě, ze se projektu daří, odměňuje a v případě opaku, postihuje obě strany zároveň. Nyní víme, že Token lze vnímat jako autorské dílo a komoditu, jejíž práva patří tomu, kdo ji vytvořil.

Možná ještě zajímavější bude sledovat lidi, kteří se na vývoji budoucích pravidel přímo podílí, a to konkrétně s ohledem na jejich praxi a výsledky z ní pramenící včetně konkrétního přínosu společnosti. Regulaci související s jakýmkoliv oborem mají ideálně vždy připravovat odborníci. Takoví odborníci, kteří mají nejen teoretickou, nýbrž a to zdůrazňujeme, hlavně praktickou zkušenost s oborem a obory s touto konkrétní regulací součinnými.