“Investicita”, “Komperiklita” a Rating – morálka úspěšného byznysu, „I Know, Right“ (IKR)

Jednou z podstatných úloh trhu je reagovat na potřeby účastníků, kteří v něm působí. Prastará skutečnost je něčím tak notoricky známým, že bychom ji mohli považovat za dogma. Na druhou stranu se však neustále vyvíjejí nové, složitější a stále dokonalejší nástroje, jejichž úlohou je tyto tržní mechanismy analyzovat. Potřeby se tak rozšiřují nejen na sledování trhu jako takového, nýbrž i na sledování vývoje analytických nástrojů. Jednoduše řečeno, neustále něco sledujeme a analyzujeme.

Z výsledků poté predikujeme závěry a podle nich se snažíme konat. Mnohá konání jsou však zcela kontraproduktivní. To, co nám chybí jako zcela zásadní skutečnost, je tvrdá zpětná vazba v podobě neúspěchu. Právě neúspěch úzce související s postihem, většinou finančním, emočním, fyzickým či duchovním. Každá taková interakce je nejen zdravá, ale je také nutná a mimořádně potřebná. Posouvá totiž naše jednání nejvíce vpřed.

Pokud podnikáme, jsou naše kroky vedeny směrem k uspokojení potřeb zákazníků. Zákazník, jemuž pomáháme naplnit jeho sny a přání, se nám odvděčí uhrazením ceny. Je to přirozený proces směny hodnot. Hodnota za hodnotu. My vytvoříme produkt nebo službu a zákazník nám za ni zaplatí. Tento přirozený cyklus má však háček. Chybí-li nám skutečná zpětná vazba v podobě tvrdého dopadu zadnicí na zem, doplněná o jasně měřitelnou ztrátu, neposouváme se. Tento proces je tak paralyzován a pozbývá funkčnosti. Nádherně je to vidět v korporacích.

Ohromné množství lidí vyvíjí nějakou činnost, která postrádá zpětnou vazbu skutečně ovlivňující jejich komfortní zónu.

Chápu, že se nyní, možná zvedne vůči mému názoru určitá vlna nevole. Než však popustíme svým emocím uzdu, pojďme se podívat na fakta, která nám krásně ukáží, proč se to vlastně celé děje. 

V běžném životě jedince nastávají situace, které nám zpětnou vazbu předají okamžitě. Pokud se v parku rozhodnu oslovit dívku, které se nelíbím, odmítne mě. Interakce zpětné vazby je skutečná a dává mi okamžitý přehled o situaci. Mám tedy možnost vyhodnotit momentální stav a zaujmout postoj. Postojem vyjádřím vazbu a na ní jsem schopen postavit strategii svého dalšího jednání. Jednání, které může názor této dívky ovlivnit natolik, že jej změní. 

V případě, že tvrdá zkušenost chybí, stavíme své závěry na zavádějících dogmatech neúčinné zpětné vazby a strategie na domněnkách.

„Kdybych poslouchal své zákazníky, býval bych jim dal jen rychlejšího koně,“ tvrdil Henry Ford.“

Jednání bez tvrdé zpětné vazby a dopadu na komfortní zónu jedince je většinou plné chyb a zpravidla ústí v nezdar. Ve velkých společnostech, ať již soukromých či státních, je však právě takovéto jednání zcela běžné. Přitom je zcela přirozené, že systémy se nejlépe učí odstraňováním. V praxi to znamená, že pokud něco funguje špatně, postupně to odřezáváme. Implementace tohoto procesu bez chyb a postihů je prakticky vyloučená. Jakmile se totiž dostaneme na úroveň, kde to, co fungovat má, funguje, můžeme řezání zastavit. Teprve v této fázi je rozumné procesy upravit tak, aby byly skutečně funkční. Jakmile se nám to povede, můžeme je znovu rozvíjet.

Proč se tomu tak děje? 

“Intervencionisté” jsou lidé, kteří se neučí z vlastních chyb. Nemají k tomu vlastně ani příležitost. Za jejich chyby platí organizace, někdo či něco, co není tak nějak přesně hmatatelné. “Intervencionisté” tak nikdy nepřijdou na to, kde udělali chybu, protože se sami nestali její obětí. Tento fakt vychází z jednoduchého závěru: člověka nikdy úplně nepřesvědčíte, že se mýlí. To dokáže jedině realita. Realitě je jedno, kdo vyhraje hádku, realitu zajímá, kdo přežije.

Absence nasazování kůže má tedy jak etické, tak epistemologické následky.

Opakem výše popsaného jevu je “investicita”, tedy učení se z vlastních chyb, při němž se hlavním výnosem stává zkušenost. Chyba, která vznikla na základě našeho jednání se stává v okamžiku jejího pochopení základem výsledků, jež zpravidla přecházejí v úspěch. Chyba je tak nedílnou součástí budoucího úspěchu. “Investicitátor” si je vědom faktu, že chyby jsou důležité milníky související s jakýmkoliv lidským jednáním.

“Investicitátor” za své chyby nese zodpovědnost morální, tedy mnohem větší, než je pouze přímá úměra podílu, jež jeho vliv reprezentuje.

Kdo nenasazuje vlastní kůži, nevyvíjí se. Nemusíme chodit daleko, stačí sledovat komplikované struktury. Ty moudré se snaží decentralizovat. Aktivity přesouvají do menších celků, předávají zodpovědnost. Fakticky však, ať se nám to líbí či nikoliv, rizika vždy nese společnost, ve které celky působí. Dokud ten, jenž je součástí celku, nedostane příležitost trpět za své konání, neposune se. Znovu si připomeňme… realitě je jedno, kdo vyhraje hádku, realitu zajímá, kdo přežije.

Abychom však neodbíhali od tématu, vraťme se ještě chvíli k odstraňování nadbytečného. Pokud odstraňujeme, naše zodpovědnost se tak stává faktičtější. Začínají na nás dopadat rizika. Sdílení rizik je tedy jediným opravdu funkčním základem úspěchu. „Komperiklita“ je termín, který označuje sdílení rizik. Vznikl jednoduše.

Když musí loď v bouři vyhodit náklad, protože by se jinak převrátila, kdo hradí náklady související se ztrátou? 

Majitel vyhozeného nákladu, majitel lodi, posádka, nebo všichni rovným dílem? “Komperiklita” hovoří jasně. Bez ohledu na to, čí náklad byl vyhozen, hradí jej rovným dílem všichni, kdo se na plavbě podílejí. Pokud tedy odstraňujeme přebytečné a máme šanci projít trápením, jsme schopni přežít. Tím se učíme, posouváme dál a získáváme nesmírně cenné zkušenosti. Ztráty bychom však vždy měli nést společně, a to bez ohledu na fakt, že loď, na níž se plavíme, patří někomu jinému. 

Přežijeme-li, a to i za předpokladu, že máme ztráty, je to posun. Abychom „investicionitu“ a „komperiklitu“ efektivně využili v našich organizacích, potřebujeme rating. Rating státní, firemní i individuální. Rating finanční, společenský či ztrátový. Nefalzifikovatelný rating zapsaný na blockchainu je dalším inovačním milníkem souvisejícím s posunem jakékoliv moderní společnosti. 

Podobně jako na vznik internetu reagovaly sociální sítě, vyvíjí se dnes prostředí, které nás k nutnosti využívání ratingu vede přímou cestou. Transparentní rating na blockchainu vedený tak, že se z něj dozvíme jak o našem úspěchu, tak o ztrátách a přístupu k nim je něčím, co nám skutečně pomáhá. 

„Investicita“, „Komperiklita“ a Rating je morální trojice úspěšného byznysu, “I Know, Right” (IKR).

Trojicí, která je vzorcem skutečného úspěchu a vizitkou každé dobře fungující společnosti. Úspěchu, který je vždy spojen se ztrátami, na nichž se musí podílet všichni rovným dílem. Inovace a jejich dopad na reálné potřeby jsou poté jen logickou nadstavbou, která se vždy v čase dostaví. Úspěch je tedy jen otázkou času, chyb, odstraňování, akceptovaní ztrát, poučení se a doplňování funkčního IKR. Ztráty, které zanechají šrámy na našich obličejích a tělech, jsou poté jen důkazem plně funkčního růstu založeného na pevných morálních základech.

Více o IKR najdete v knize ČESKO-SLOVENSKÁ TOKENIZACE 2019 AŽ 2022: https://www.bacca.io/aktuality/esko-slovensk-tokenizace-2019-a-2022